Prim poprvé v Americe
Moje Primky
Na veletrh Windup v New Yorku se v říjnu stála tříhodinová fronta kolem celého bloku. Poprvé jsme vystavovali za oceánem. Ředitelka Barbara Uher Hanková a Jiří Vratislav vyprávějí, které hodinky v Americe zaujaly, proč míříme zrovna tam a co bude dál.
Jeli jsme se dívat
Do New Yorku letěli za Prim dva lidé, ředitelka Barbara Uher Hanková a (jakou má Jirka pozici?) Jiří Vratislav. Vezli kolekci hodinek a jeden úkol: zjistit, co na ně řeknou za velkou louží. Prodávat se tentokrát nemuselo. Cíl byl pozorovat.
„Byla to naše první zkušenost na velkém zahraničním trhu. Nevěděli jsme, co americký zákazník čeká a co se tam zrovna nosí, tak jsme hodinky na místě neprodávali. Chtěli jsme to nejdřív vidět,“ říká ředitelka.
„Odjížděli jsme bez přehnaných očekávání. Nešlo nám o to hned měřit obchodní výsledky. Chtěli jsme hlavně vidět, jak Američané značku přijmou, a poznat tamní zákazníky,“ doplňuje Jiří Vratislav.
Windup Watch Fair pořádá americký hodinkový magazín Worn & Wound. Letos se konal od 16. do 18. října na Páté avenue, vystavovalo tam přes 160 značek a vstup byl zdarma. Pozvání jsme dostali od českého partnera Infinity Watch. „Moc jim za to děkujeme. Sami bychom se tam dostávali mnohem hůř.“
Návštěvník na našem stánku
ředitelka Bára a diskuze na stánku
Fronta jako had
„Nejvíc mě na Američanech udivilo, že vydrží stát tři hodiny venku ve frontě na hodinky. Dvě řady kolem celého bloku, točilo se to jako had. Byla jsem na výstavách ve Švýcarsku, v Německu, v Číně, v Hongkongu i u nás a tohle jsem nikde nezažila.“
Veletrhem prošlo víc než deset tisíc lidí, Jiří Vratislav odhaduje deset až dvanáct tisíc za tři dny. „Návštěvnost předčila moje očekávání,“ říká. A to ve stejných dnech běžely v New Yorku ještě dvě další hodinkové výstavy, jedna velkých luxusních značek a druhá malých nezávislých hodinářů. Ke stánku chodili lidé, kteří o hodinkách nevěděli skoro nic, stejně jako novináři a znalci, kteří se jim věnují roky.
Z domova zná Bára jiné tempo. „SEW je víc high-end, volně se tam nechodí, musíte mít rezervaci. Windup je něco jako Micro Praha, jenže všechno běží strašně rychle. Lidi rozhodně nestíhali obejít všechny značky.“ Američané jsou navíc zvyklí kupovat hodinky i na eBayi a trh je tam celkově mnohem víc spotřební.
A ještě jedna věc jí utkvěla. „Američané jsou otevření, pořád se smějou. Dveře vám tam podrží i člověk, který zjevně nemá nejlepší den, a ještě se na vás usměje.“
Na největší hodinkové události v ČR jsme vyhráli hlavní cenu
Novinka závěru roku Prim Národ sobě vyhrála ocenění Hodinky roku SEW 2026.
„Tvrdit, že to bylo jednoduché, by byla opravdu velká lež. Byly chvíle, kdy se nedařilo, kdy bylo potřeba začít znovu, přehodnotit řešení a hledat jinou cestu. Ale nikdo to nevzdal.“ řekla Barbara k ocenění. Víc v našem dalším článku.
Tisíc strojků ročně
O Prim většina návštěvníků nikdy neslyšela. Tři dny se proto hlavně mluvilo a představovala se značka.
„Lidi nevěděli, že v České republice, pro ně pořád v Československu, umíme vyrábět hodinkové strojky. To je hodně překvapilo. A ještě víc, když jsme řekli, že jich děláme tisíc ročně.“
Pak se u stánku zastavili lidé, kteří byli v Praze a na ruce měli staré Primky. „Našla se tam taková zajímavá skupinka. Bylo pěkné vidět, že o nás někdo ví.“
Ostatní se ptali, odkud Prim je a jak dlouho hodinky dělá. Rok 1949 mnohé zaskočil. „Rozhovory se stáčely k historii, ke konkrétním modelům a jejich příběhům, ale taky k vlastnímu vývoji, k manufakturní výrobě a k našim strojkům,“ popisuje Jiří Vratislav. „Že jsme mohli ukázat i technologie a výrobu, která za hodinkami stojí, považuju za jeden z největších přínosů celé cesty. Na podobných akcích to samozřejmost není.“
Modrý Spartak, zelený Janský
A co se Američanům líbilo? Jiné hodinky než doma. U nás vedou klasické barvy, stříbrná, modrá a černá. V New Yorku lidé na první pohled mířili ke Spartaku 39 v modré a k zelenému Janskému. Kdo se zajímal o hodinky s manufakturním kalibrem Prim, zůstal stát u nové butikové edice Prim TV Monoskop. Líbilo se jim, jak číselníky svítí a jak si hrají s barvami. Úspěch měly i zlaté šedesátky a Diplomat s Repre.
„Víme, že se jim líbí klasika, jen trochu odvážnější a barevnější. Americký trh je funky a s hodinkama si na něm můžeme o to víc pohrát,“ říká Bára. „Teď víme, na které modely můžeme v příštím půlroce sáhnout a začít na nich pracovat, abychom v Americe mohli prodávat.“
Jiří Vratislav to vidí stejně. „Mezi tím, co se líbí ve střední Evropě, a tím, co čeká americký trh, jsou dost výrazné rozdíly. Pro nás je to konkrétní podnět pro další vývoj. V týmu už řešíme, jak ho do nabídky promítnout a zůstat přitom sami sebou.“
Donut, taxík a vyšívaný číselník
Jsou tam mladí lidi, kteří si vyzkouší nějaký koncept hodinek, vyrobí je s příběhem, a ono se jim to prodá. Třeba hodinky s donutem.“
Brew přivezl žluté hodinky podle newyorských taxíků. Awake, kterou má Bára ráda, ukázala své originální číselníky. A italský Venezianico měl edici 800 kusů se Sochou svobody a siluetou Manhattanu na číselníku. „Měli i moc pěkný stánek. Sladěné vitríny, čistá prezentace, všechno promyšlené. To se mi fakt líbilo.“
Hned vedle nás vystavovali Slovinci, čtvrtá generace rodiny, které patří největší slovinská vyšívací firma. Číselníky svých hodinek vyšívají. „To jsem za ty roky viděla poprvé. Mají hloubku, jsou krásné a můžete si je nechat udělat podle sebe.“
Mezi návštěvníky bylo taky dost žen, které si hodinky prohlížely a kupovaly. „Je fajn vidět, že taková komunita existuje.“
Třicet hodinek denně
Jedna pařížská značka byla loni na Windupu stejně jako letos my, jen s hodinkami na ukázku. Letos přijela s větším stánkem a prodávala v průměru třicet hodinek denně. „To je hodně zajímavé číslo i pro naši výrobu. Kdyby se nám něco takového povedlo…“
Ceny jsou přitom jinde než u nás. V Americe se i hodinky na baterku prodávají mnohem dráž. „Bavíme se o tisíci až dvou a půl tisících dolarech, podle strojku,“ odhaduje Bára, kolik by taková edice mohla stát. Ta od Venezianico vyšla na 975 dolarů.
Jiří Vratislav se na čísla dívá střízlivě. „Hodnotit obchodní potenciál je zatím brzy. Cesta k hodinkám určité značky začíná sympatiemi, pokračuje poznáváním jejího příběhu a důvěrou. To chce čas. V New Yorku jsme ji u lidí mohli začít.“
U stánku se navíc zastavovali i možní distributoři, někteří ze zemí, na které se běžně nezaměřujeme. „Byla to náročná cesta, organizačně, fyzicky i finančně. Zpětně ji ale jednoznačně beru jako smysluplnou investici.“
Proč Amerika, a ne Německo
„V Americe žije přes jeden a půl milionu lidí s československými kořeny. Je to obrovský a otevřený trh a každý stát je jiný. New York, Los Angeles, Texas, pro každý můžete udělat edici s vlastním příběhem,“ vysvětluje Bára, proč míříme za oceán dřív než k sousedům.
„V Polsku, Maďarsku, Německu nebo ve Švýcarsku je mezi značkami mnohem větší tlačenice. Bylo to obchodní rozhodnutí celého týmu a růst chci teď hledat právě v Americe.“
Primky s kovbojským kloboukem? 🤠
Zeptali jsme se, jestli tedy máme čekat hodinky s kovbojským kloboukem. „Třeba, nebo s americkou vlajkou,“ směje se Bára. „Ne, o to nejde. Chceme si postupně vyzkoušet jednu edici, žádné velké plány na padesát druhů hodinek ročně. Takové výstavy jsou v Americe tři do roka a bylo by fajn na nich pokaždé něco nového představit.“
O edici pro příští Windup už přemýšlíme. V roce 2028 navíc Los Angeles hostí olympijské hry, a tak se plánují kolekce na roky 2027 a 2028. Některé možná budou jen pro Ameriku a v Evropě se koupit nedají. S Infinity Watch se navíc rýsuje možnost vystavit hodinky na čas v Texasu.
„Věřím, že se na Windup příští rok vrátíme. Tentokrát i s modely, u kterých budeme od začátku myslet na americké zákazníky,“ říká Jiří Vratislav.
„Nechci jen vzít model a nastříkat ho namodro, protože se líbil modrý Spartak. To se musí promyslet. Může to být dost jiné než u nás a pro náš český rybníček to třeba vůbec dostupné nebude. K tomu rozhodnutí ale máme ještě daleko.“
Takže pro Primky s kovbojem si budeme muset do Ameriky? „S tím kovbojem asi jo.“
Pro ty, co něco umí.