Drobeček jede do Afriky, příběh hodinek inspirovaných výpravou

Moje Primky

2026-11-10

Na Nový rok 1968 vyjelo z Prahy osm studentů ve stříbrné Tatře. Vezli léky do pralesní nemocnice v Gabonu a domů se vrátili do jiné země.

Mrzlo a sněžilo, a přesto se na Staroměstském náměstí sešlo hodně lidí. Bylo 1. ledna 1968, 10:23, když se stříbrná Tatra 138 pohnula z místa. Uvnitř sedělo osm mladých mužů, nejmladšímu bylo 23 let, nejstaršímu 28. Většina z nich nikdy na velké cestě nebyla. Mířili do Lambaréné v Gabonu, do nemocnice Alberta Schweitzera, a vezli jí léky, zdravotnický materiál a lékařské přístroje.

Schweitzer byl lékař, teolog, filozof a varhaník. Pralesní nemocnici u Lambaréné založil v roce 1913 a financoval ji z přednášek a koncertů, v roce 1952 dostal Nobelovu cenu míru. Po jeho smrti v roce 1965 se nemocnice dostala do potíží. Tehdy přišel medik Petr Bartůněk s nápadem jí pomoct. Léky by samozřejmě dorazily rychleji letadlem nebo lodí, jenže o takové zásilce by nikdo neslyšel. Tatra napříč Afrikou byla vidět.

Osm lidí v jednom autě

Výpravu dali dohromady Petr Bartůněk a novinář Petr Bárta. Bartůněk ji vedl a byl jejím lékařem, Bárta psal zpravodajství domů. Luboš Kropáček tlumočil, Josef Vavroušek ze Strojní fakulty ČVUT byl mechanik a navigátor. Farmakolog Klement Kunz vařil a staral se o zásoby, Jiří Stöhr natáčel a fotografoval. Za volantem seděl medik Jiří Plaček a psycholog Miloslav Topinka měl hlídat, aby se osm lidí v jednom autě po měsících nepohádalo. 

Nebyla to zbytečná role. Když se studenti před odjezdem radili s průkopníkem československých automobilových výprav F. A. Elstnerem, varoval je, že nejtěžší nebude terén ani horko. Největší nebezpečí podle něj hrozí, když lidem, kteří spolu měsíce jezdí i bydlí, dojde vzájemná trpělivost. 

Tatra, které se říkalo Drobeček

K autu se studenti dostali oklikou. V Kopřivnici jim nejdřív slíbili, že když seženou dva starší vozy, udělají z nich jeden expediční. Studenti po dlouhém papírování sehnali dokonce tři Tatry 805. Tatra je ale odmítla, protože model se už nevyráběl. Nakonec doporučila typ 138. Hlavním sponzorem se stalo Ministerstvo těžkého strojírenství, provoz auta v Africe platil podnik zahraničního obchodu Motokov a majitelem vozu se stal rektorát Univerzity Karlovy. 

Nástavbu původně stavěli pro armádu. Byl to izolovaný štábní modul pro plánovaného nástupce Pragy V3S, a když z projektu sešlo, měl jít do šrotu. Upravili ho karosáři z Karosy ve Vysokém Mýtě. Vpředu dostal šest sedadel z autobusu RTO Lux, za přepážkou stolek s vařičem, dál skříně. Plynové bomby visely venku na zádi, na boku šla rozvinout markýza a na střeše postavit stan. 

Odjet se mělo už o Vánocích 1967. Při zkušební jízdě ale prázdné auto dostalo smyk a převrátilo se v příkopu. Karosáři nástavbu do konce roku opravili a čelní stěna dostala dvě autobusová okna. Stříbrný lak měl odrážet slunce, střecha byla bílá. Místo jedné nádrže měla expediční Tatra dvě, dohromady přes 400 litrů nafty, a dalších 400 litrů vezla v přívěsu. Auto vážilo třináct tun a posádka mu říkala Drobeček. 

Řidičák na nákladní auto měl na začátku jen Jiří Plaček, ostatní si ho dodělávali. Tatra proto dostala druhé pedály spojky a brzdy před sedadlem spolujezdce. Podle Plačka stejně odřídil většinu cesty sám a druhé pedály výpravu několikrát zachránily. 

Z Rijeky na jih

Do Afriky Tatra odplula z Rijeky jugoslávskou lodí Zagreb a vylodila se v Alexandrii. V Káhiře vylezli členové výpravy v noci potají na Cheopsovu pyramidu, což bylo zakázané. Pak jeli podél Nilu do Asuánu, přes hory k Rudému moři a do Súdánu, přes Suakin do Chartúmu. V etiopských horách projeli cesty, o kterých místní tvrdili, že tam náklaďák neprojede. V Keni překročili rovník. 

V Tanzanii vystoupilo šest členů výpravy na Kilimandžáro. Na vrcholu Uhuru stáli v den, kdy byl doma prezidentem zvolen Ludvík Svoboda. Bartůňkovi to později přišlo symbolické, protože uhuru znamená ve svahilštině svoboda. Z Dar es Salaamu vedla do Lusaky cesta, které se říkalo Hell Run, a u Viktoriiných vodopádů byla výprava nejjižněji. Nejtěžší úsek přišel v Kongu. Na železniční stanici Kisamba je vojáci považovali za bílé žoldnéře a zbili je pažbami. 

Kudy výprava projížděla, psaly o ní místní noviny a její členové vystupovali v televizi v Súdánu, Etiopii, Keni, Zambii, Nigérii i v Kongu. 

Před branou Gabonu

V červnu 1968 oznámil Československý rozhlas, že gabonská vláda výpravu do země nepustí. Posádka nejdřív věřila, že jde o omyl. Nepomohla ale ambasáda, UNESCO ani rektorát Univerzity Karlovy. 

Se zástupci nemocnice se nakonec sešli na palubě francouzské lodi v přístavu Libreville a předali jim léky. Na palubě byla i Schweitzerova dcera. Větší část daru předtím odplula do Gabonu jinou lodí a studenti se tu přesvědčili, že už v nemocnici slouží. Proč je Gabon nepustil, sami tehdy nevěděli. Podle pozdějších zjištění za tím byly diplomatické spory mezi oběma zeměmi, o kterých výprava neměla tušení. 

Návrat do jiné země

Zpátky jeli přes Nigérii, kde zrovna probíhala občanská válka, a pak přes Niger a Alžírsko do Alžíru. Odtud Tatra odplula lodí do Marseille a 20. srpna 1968 byla výprava znovu v Evropě. Tu noc spali v autě. Ráno jim na plechovou stěnu bušili marseillští přístavní dělníci a volali na ně, že jejich zemi obsadili. Stöhr si z toho po letech pamatoval hlavně dvě slova: „Jste okupovaní.“ 💔 

Když 1. ledna odjížděli, začínalo Pražské jaro. Domů do Prahy dorazili 13. září, do země, ve které stála cizí vojska.  

Co po cestě zůstalo

Jiří Stöhr natočil během cesty materiál, ze kterého vznikl osmnáctidílný dokumentární seriál. V roce 2009 ho na DVD vydal Filmexport. Petr Bartůněk napsal knihu Za džunglí je Lambaréné a Petr Bárta cestopis Dobrý den, Afriko. Drobeček dnes stojí v muzeu Tatry v Kopřivnici. 

Většina posádky se později proslavila ve svém oboru. Luboš Kropáček se stal předním českým znalcem islámu. V roce 1974 musel z fakulty odejít a živil se překlady, po roce 1989 se vrátil a v roce 2001 byl jmenován profesorem. Josef Vavroušek byl po listopadu 1989 ministrem životního prostředí a Miloslav Topinka je psycholog a básník. 

To, co v roce 1968 nevyšlo, dokončili o dvacet let později jiní. Výprava Lambaréné ’88 vyrazila v náklaďáku LIAZ a 3. února 1989 dojela až do cíle. Nemocnici předala zdravotnický materiál a 13 000 brýlí od československých dárců. 

Hodinky Prim Expedice Lambaréné LE

Výpravu připomínají naše sportovní hodinky Prim Expedice Lambaréné LE. Na dýnku stojí Tatra 138 6×6 před pyramidami v Gíze, tedy u těch, na které posádka v noci lezla. Kolem je mapa Afriky s vyznačenou trasou, data cesty, 35 000 km a číslo kusu. Po obvodu běží motto o cestě odvahy, solidarity a překonávání hranic. 

Plastický hnědý číselník má hrubou strukturu a barvou připomíná prach africké cesty a Saharu. Ručičky jsou navržené nově pro tenhle model a ve tmě svítí stejně jako luminiscenční prvky číselníku. Pouzdro má 43 mm a je z oceli 316L s tmavým DLC povrchem. Šroubovací korunka drží voděodolnost 10 ATM, číselník chrání konvexní safírové sklo a pohání je kalibr ETA 2824-2 s automatickým nátahem. Nosí se na kaučukovém řemínku s černěnou sponou. 

Edice má 68 kusů podle roku, kdy výprava vyrazila. Hodinky přicházejí v krabičce potištěné motivem expedice a stojí 49 900 Kč. 

Hodinky jsme představili v kopřivnickém muzeu

Hodinky jsme představili v prostorách Muzea nákladních automobilů TATRA v Kopřivnici. Tato premiéra proběhla přímo vedle legendárního stříbrného expedičního vozu Tatra 138, přezdívaného „Drobeček“, který je součástí stálé expozice muzea.

Premiéra hodinek v Kopřivnickém muzeu

Detail Drobečka

„Setkání s našimi VIP partnery v Muzeu nákladních automobilů v Kopřivnici bylo pro mě velmi příjemným večerem. Mám obrovskou radost, že máme příležitost se s našimi partnery potkávat osobně, naslouchat jejich názorům a sdílet s nimi naši vizi dalšího směřování značky Prim. O to více mě těší, že jim můžeme představovat nové edice a projekty, které připravujeme právě pro ně. Osobní vztahy a vzájemná důvěra jsou pro mě nesmírně důležité a podobná setkání mi znovu potvrzují, že mají velký smysl.“ Barbara Uher Hanková, ředitelka Prim

Hodinky Prim Expedice Lambaréné LE